Pošťáci a alkohol

V každém zaměstnání se najdou někteří jedinci, kteří se v pracovní době ocitnou pod vlivem alkoholu. A na poště jsem zažil také několik kolegů i kolegyň, kteří bohužel dost často chodili do práce pod vlivem.

Že někteří pošťáci holdují alkoholu i v době, kdy by neměli, mi bylo jasné hned v první den nástupu do zaměstnání. Jedna pošťačka, co mne měla zaučovat, jaksi úderem sedmé, kdy začínala pracovní doba, nebyla na pracovišti k vidění. Někteří kolegové začali vtipkovat, že si asi doma přihnula a je docela možné, že nepřijde. Pak jsem se dozvěděl, že sebou nosí termosku na čaj, ve které však kromě čaje bývá i jistý alkoholický nápoj. Ona kolegyně naštěstí přišla i s onou termoskou a já jsem začal hned přemýšlet, co konkrétně v ní má. V ten den naštěstí asi opravdu termoska obsahovala jen čaj. Jindy však bylo na ní znát po příchodu do práce, že doma asi nepopíjela nealkoholický nápoj. Vzpomínám si, že jednou jsem jí viděl s ruměncem ve tvářích opírat se o pás, na němž byly zásilky. Každou chvíli nějaký balík shodila, a pak měla problém se pro něho shýbnout a dát ho zpátky. Také při mluvení s ní bylo cosi cítit, a rozhodně to nebyla vůně, která by vznikla po extremním používání ústní vody. Vrcholem všeho byl jednou její večerní příjezd na poštu. Podle očitých svědků dlouho seděla za volantem dodávky, aby následně z ní doslova vypadla. Pak k úžasu všech začala kolem vozu lézt po čtyřech a cosi přitom mumlala. V kabině měla prázdnou termosku a z ní byl samozřejmě cítit jistý alkoholický nápoj.
  Byl jsem mnohdy překvapen, jak se někteří pošťáci snaží střízlivět po ránu v práci. Jednou měla na poštu přijít nějaká kontrola z ředitelství a vedoucí se vyděšeně rozeběhli po hale, aby na ní vše vypadalo aspoň po"Potěmkinovsku" v pořádku. A směnová vedoucí ke své hrůze našla jednoho napitého pracovníka, jak si to vyspává v hromadě poštovních pytlů. Dalo jí to dost práce ho vzbudit a dostat z haly pryč.
  Jistý pošťák byl zase pověstný svým pitím a následnými příchody do práce v nestřízlivém stavu. Jednou ho jeho kolega přímo na poštu vezl v dodávce z Country salonu, kde projuchal celou noc. Tehdy jeho oči opravdu snesly přirovnání prasečích očíček. Jindy zase přišel hodně dlouho po začátku pracovní doby s dvěma kelímky kafí v rukou. Směnová vedoucí spráskla hned na chodbě ruce, zatímco on se usmíval jako to poštovní sluníčko. Když se pak odkolébal na své pracoviště, tak se u něho zjevil vedoucí. Ten sám mnohdy byl v pracovní době pod vlivem alkoholických nápojů, a tak jeho kázání o tom, že nesmí pracovník být v práci opilý, vyznělo dost komicky. Na řízení dodávky mohl v ten den on zapomenout, což uvítal a pohotově vytáhl ze šuplíku láhev alkoholu. Vedoucí mu opětovně vynadal, ale to už on nalil dvě skleničky a oba si pořádně lokli.
Tenhle kolega se také dostal do novin, když byl v noci zadržen policejní hlídkou, jak v podnapilém stavu jede na kole do práce. Ještě ke všemu byl vyfotografován a fotka i s článkem zdobila dlouho nástěnku na poště.
  Občas se také stalo, že vedoucím zazvonil ráno telefon a ze sluchátka se ozval opilecký hlas nějakého pošťáka, který jim oznamoval, že dnes do práce nepřijde. Někdy však podnapilost nedovolila dotyčným zavolat. A pokud chyběli po ránu v práci ti, o nichž se vědělo, že holdují alkoholu, tak všem bylo jasné, že jsou někde zpitý do němoty.
  Jednou takhle po ránu chyběl v práci jistý kolega, o kterém se vědělo, že se rád napije i přes míru v jakýkoliv den. Marně mu telefonovali domu a nikdo z jeho kamarádů o něm nic nevěděl. Teprve během dne byl spatřen, jak vrávorá po ulicích a vykřikuje, že bude otcem. Ke štěstí jeho i jedné ženy, co také pracovala na poště, to nebyla pravda a on se pak druhý den nestačil divit, že celá pošta od uklízeček až po vedoucí ví o jeho extempore.
  Dalším vítečníkem, co se rád a často napil, byl jistý pošťák, který přišel do práce třeba i ve střízlivém stavu, ale po odchodu ze šatny na pracoviště z něho táhl alkohol. Nebylo divu, poněvadž v jeho skřínce mu cinkaly láhve od piva. Samozřejmě, že jeho popíjení se projevilo v práci. Jedno ráno ho naštvaní vedoucí poslali domu, načež on tedy odvrávoral domu. Ale za tři hodiny opět přišel do práce s tím, že zaspal. Jindy to s alkoholem přehnal v šatně, a pak byl k vidění, jak u skříňky spí. Jednou jel jako výběrčí schránek s kolegou a u první schránky skoro z vozu vypadl. Pak dovrávoral ke schránce a marně se snažil několik minut trefit klíčkem do zámečku. A nakonec začal dělat o schránku hlavou berany, berany duc. To už jeho kolega nevydržel, dotáhl ho do auta a odvezl ho zpátky na poštu. Pití v práci se mu stalo nakonec osudné. V podroušeném stavu vrávoral po schodech a na nich vrazil do vedoucí pošty. Schodiště bylo poté svědkem pádů obou a výkřiku vedoucí. A než on stačil vystřízlivět, tak dostal paragraf 53. Po vystřízlivění se doma asi hodně divil.
  Na tohle téma by se toho dalo napsat ještě dost. Třeba jedno ráno objevila policie nabouranou poštovní dodávku, ve které nikdo nebyl a žádný svědek oné bouračky se také nikdy nepřihlásil. Brzo se po poště šuškalo, že jistá skupina opilých pošťáků si udělala noční výlet. Ten samozřejmě skončil havárií, při níž se naštěstí někomu nic nestalo, a pošťáci se rychle rozutekli. A samozřejmě si nikdo nebyl schopen vzpomenout na to, kdo vlastně řídil. Inu, alkohol prostě do práce nepatří!