Na šlapadle

Taková vyjížďka na šlapadle může být příjemná. Ale někdy může mít do pohody daleko o))

Byl hezký den a my jsme si to namířili na přístaviště šlapadel i lodiček na Slovanském ostrově. Záchranné vesty jsme odmítli, jelikož se nám zdála jejich barva příliš křiklavá. My jsme prostě nechtěli být moc nápadní, snad v předtuše toho, co se bude dít.
 Přítelkyně hned na šlapadlu začala iniciativně šlapat a já jsem jí upozornil, že tou páčkou mezi sedadly se šlapadlo řídí. A tak jsme naštěstí do kamenné zdi nábřeží nenarazili. Poté jsem začal šlapat i já a to s takovou vervou, že naše šlapadlo proplulo rychle kolem ostatních šlapadel. A ti, co na nich seděli, se na nás užasle zadívali. Přítelkyně mezitím byla za výkřiků vsedě otočená a křečovitě držela batoh nalézající se v zadní části šlapadla, který měl tendenci se podívat na dno Vltavy. Zároveň rovnováha šlapadla byla ta tam, načež mi hlasitě sdělila, že jsem se zbláznil, a že se nehodlá koupat oblečená či se potápět kvůli batohu.
   Zdálo se, že naše šlapací plavba bude už probíhat v klidu, ale to bylo opravdu jen zdání. Vše začalo tím, že jsme se neustále rukama přetahovali o onu páčku mezi sedadly. Díky tomu se nám podařilo si zblízka prohlednout jeden sloup mostního oblouku mostu Legií. Přítelkyni přitom vypadlo sklíčko z brýlí a mým uším neunikl její zvýšený hlas. V tu chvíli jsem byl rád, že ono sklíčko nespadlo do vody, protože to bych jej asi velmi rychle následoval.
 Pak jsme nabrali kurs ke Střeleckému ostrovu, který šlapadla i loďky obeplouvaly. Nedaleký jez u Malostranského nábřeží lákal přítelkyni, ale já jsem naštěstí nevyslyšel její prosby, abychom se k němu přiblížili. To by určitě skončilo jeho sjížděním, k čemuž šlapadlo není rozhodně uzpůsobené. Přítelkyně potom dostala nápad, že bychom mohli přistát u ostrova. Upozornil jsem jí, že nám před vyjížďkou bylo řečeno, že je to zakázané, i když několik šlapadel u něho bylo. Pevně jsem se proto chopil řízení, přičemž se náhle ve vodě u špičky ostrova, přímo před předkem šlapadla, objevilo několik hlav s vyděšenými výrazy v obličejích. Ze slušnosti jsem koupající lidi pozdravil, ale ti rychlými tempy plavali od nás pryč. Někteří dokonce zuřivě gestikulovali rukama i nadávali. Vypadalo to, že se lekli šlapadla.
   O něco později jsem na opačné straně ostrova měl snahu proplout mezi bójkou a loďkou. Skončilo to opakovaným nárazem do loďky i do bóje a zamilovaný pár na loďce se velmi rychle přestal oddávat snění. A já jsem se omlouval, jak jen nejlépe jsem uměl.
 Poté opět nastal na krátký čas klid. Přítelkyně si přitom začala stěžovat, že jí ze sluníčka bolí hlava a mně neuniklo to, že její obličej se barví do červena. Tušil jsem, že u ní nastává dočasné zbarvení, které má jedinou výhodu v tom, že nebude poznat, kdy se stydí.
 To už se však blížilo vyvrcholení naší šlapací projížďky. Mezi Dětským a Slovanským ostrovem bylo dost volného prostoru. Přítelkyně se však chtěla podívat ke Slovanskému ostrovu, a tak jsme se rychlým šlapáním přibližovali k onomu ostrovu. Na dohled od něho jsme přestali šlapat a dali si nohy na předek šlapadla. Idylka ale skončila vzápětí. Náhle zahoukání nás probralo z letargie, abychom zjistili, že na nás pluje parník s názvem Lužnice. Ocitli jsme se totiž v prostoru, kde od nábřeží vyplouvají parníky. Přítelkyně začala okamžitě ječet, až mi zalehlo levé ucho. Místo dopředu jsem začal nejdříve zmateně šlapat dozadu a za jejího pokračujícího jekotu jsme začali před parníkem kličkovat do stran. To už se pozornost všech na jeho palubě soustředila na nás. A když nás parník celkem v bezpečné vzdálenosti minul, tak šlapadlo klesalo a stoupalo na vlnách. Já jsem pohotově vytáhl fotoaparát a parník vyfotografoval, ale naštvaná přítelkyně mé počínání vůbec nechápala a rozkřikla se. Pak prohlásila, že má úpal i mořskou nemoc, a tak začal náš návrat k přístavišti šlapadel. Až na hrozící srážku s dvěma jinými šlapadly, proběhl klidně. 
  Přítelkyně celou cestu domu rozebírala to, co jsme na šlapadle zažili, aby to pak patřičně dramaticky vylíčila po telefonu svým rodičům. Myslíte si, že nás přešla chuť na šlapadla? Ani omylem. Za pár dnů jsme šli zase na ně a opět nastal rozruch. Ale o tom třeba někdy jindy.